který Walter začal navštěvovat každou středu, což Sylvie považovala za zdravý znak u důchodce, dokud to nebylo jinak.
„Padesát let spolu,“ řekla Sylvie, „a já dostanu nouzové peníze.“
Jeho čelist se napjala, jak to vždy dělala, když cítil, že je kritizován za něco pravdivého. „Nedělej to ošklivé, Sylvie.“
„Já to nedělám, Waltere.“
Vzal si kabát. Dvakrát zkontroloval kapsy, jak to vždy dělal, když byl nervózní, že na něco zapomněl. Sledovala ho.
„Tvoje léky na tlak,“ řekla. „Jsou na pultu.“
Otočil se. Na okamžik — na malý okamžik — se mu na tváři
