Sylvie si uchovávala kartu v plechovce od máslových sušenek nad sporákem. Byla tam od dne, kdy Walter odešel, a schovala ji tam se stejnýma rukama, které v té kuchyni připravovaly jídlo po padesát let. Od té doby se jí ani jednou nedotkla. Ne když začal kotel v únoru skřípat. Ne když bylo potřeba vyčistit okapy a ona se rozhodla, že to udělá sama, protože nechtěla volat synovi, aby přijel v sobotu kvůli něčemu, co zvládne. Ne když ceny potravin vzrostly a ona začala kupovat levnější značky a říkat si, že
Po padesáti letech manželství mě manžel opustil a nechal mi jen jednu levnou bankovní kartu. Nikdy jsem na ni nesáhla – až do minulého týdne.
