Cítila jsem, jak mě přechází chuť k jídlu.
Málem jsem všechno vyhodila. Byla jsem jen krůček od toho, abych vyhodila celou misku, vejce i samotnou myšlenku na snídani.
Ale něco mě zastavilo. Možná to byla moje přirozená zvědavost. Možná skutečnost, že už jsem si nalila kávu a nebyla jsem připravená se vzdát. Vytáhla jsem telefon a začala hledat informace.
O dvacet minut později jsem se sama sobě smála.
Protože ta bílá nitka – o které jsem si myslela, že by mohla být parazitem nebo známkou kontaminace – je naprosto přirozená. Není nebezpečná.