Celé měsíce ji alkoholický majitel nechával hladovět, přesto se každý den

jí páteř tvořila pod kůží řadu tvrdých hrbolů. Břicho měla propadlé, srst matnou a zadní nohy se jí třásly.
Přesto se nedívala na Hanu.
Dívala se přes zeď.
Dál.
Směrem k silnici a starému opuštěnému skladu na protější straně.
— Co tam máš? — zašeptala Hana.
Fena zvedla hlavu.
Na okamžik se jejich pohledy setkaly.
Nebyl v něm strach.
Byla v něm naléhavost.
Jako by říkala:
„Pomoz mi dostat se ven.“
Hana seskočila dolů a šla k Pavelově bráně.
Zazvonila.
Jednou.
Podruhé.
Potřetí.
Nakonec se dveře domu otevřely.
Pavel vyšel na zápraží.