jí slunce, ptáky i stromy s takovou něhou a obrazností, že měla pocit, jako by je díky jeho slovům skutečně viděla.
Večer jí zpíval, když pral prádlo, a vyprávěl jí příběhy o hvězdách a vzdálených krajích. Poprvé po mnoha letech se smála. Její srdce se pomalu začalo otevírat.
A v té malé chatrči se stalo něco nečekaného. Zajnab se zamilovala.
Odhalení pravdy
Jednoho odpoledne se jemně dotkla jeho ruky a tiše se zeptala: „Byl jsi vždycky žebrákem?“
„Ne vždycky,“ odpověděl tiše. Nic dalšího ale neřekl a ona na něj nenaléhala.
