mé sklenici byl pouze můj oblíbený hořký ovocný džus, který mi měl připomínat, že nikdy nejsem sama.
Závěrečné myšlenky
Toto odhalení mi ukázalo, jak moc Viktor dbal na mé štěstí a pohodu. Každý večer, když se blíží devátá hodina, si připomínám, co pro nás ten malý rituál znamenal. Zvednu sklenici k prázdné židli a říkám: „Skleničku za další den a za těch třicet pět let, které jsme sdíleli.“ Tento rituál se stal symbolem naší lásky a péče, kterou si navzájem prokazujeme.
