Máma na něj zírala, ohromená a nevěřícná. Táta se naklonil v křesle dopředu a jeho výraz pomalu tuhl. „Kdo je otec?“ zeptal se. Polkla jsem. „To vám říct nemůžu.“ Rozhostilo se tíživé ticho. „Jak to myslíš, že nám to nemůžeš říct?“ odsekla máma. „Někoho kryješ? Je ženatý? Je dvakrát starší než ty?“ „Je to složité,“ zašeptala jsem. „Ale nemůžu to těhotenství ukončit. Nemůžu.
A kdybych to udělala… nedotklo by se to jen mě. Dotklo by se to nás všech.“ Sotva ta slova opustila má ústa, všechno vybuchlo. Táta vyskočil tak
