potíže.
„Řekni to přímo,“ řekla mu. Vždy dávala přednost přímým slovům.
Posadil se naproti ní. „Situace s chlopní srdce se zhoršila, Sylvie.“
„O kolik?“
„Musíme naplánovat operaci.“
Silně sevřela kabelku na klíně. „Můžeme to odložit?“
„To bych nedoporučoval.“
„Ptám se, protože mám věci, které je třeba uspořádat, doktore Evansi. Vím, kolik mi je, a vím, jaká je rizika, a ptám se vás jako na praktickou otázku, ne emocionální.“
Podíval se na ni s něčím mezi profesionálním respektem a osobním znepokojením. „Mluvíme o týdnech. Ne měsících.“
Přikývla.
Sylvie se naučila žít
