mu pomalu proklouzávalo mezi prsty.
Stála jsem u sporáku v krémovém saku a nízkých podpatcích.
Po celém dni stráveném rozpočtovými poradami ve zdravotnické síti, kde jsem pracovala jako seniorní provozní manažerka, jsem míchala těstoviny s citronem a bazalkou. Nohy mě pulzovaly bolestí, ramena mě bolela a kuchyně voněla česnekem a máslem.
V okamžiku, kdy Julian promluvil, se ve mně usadilo něco chladnějšího než vyčerpání.
Neupustila jsem lžíci ani nezvýšila hlas. Vypnula jsem hořák, otočila se k němu a podívala se přímo do toho arogantního malého úsměvu, který si spletl s
