pro všechny.
Věřil, že je laskavý.
To situaci ještě zhoršilo.
„Lucasi,“ řekl, s trpělivým tónem někoho, kdo vysvětluje něco dítěti, které udělalo pochopitelnou, ale významnou chybu, „zkusme dnes zůstat u věrohodných příběhů.“
Třída udělala to, co třídy dělají, když autorita dává povolení se smát — smála se. Ne všichni, ne každý; byly tam děti, které se dívaly na své stoly a nepřidávaly se, což jsem si všiml a uložil do paměti, protože si všimnete lidí, kteří v těchto chvílích zůstávají ticho. Ale dost jich se smálo, že zvuk naplnil místnost a
