pět, připravila dokonalou snídani a posadila se, abych ji sama snědla.
Když Julian vešel do kuchyně, zastavil se u ostrůvku.
„Kde je moje?“
Napila jsem se kávy.
„Nemám tušení. Tvoje snídaně je teď tvůj výdaj.“
Otevřel lednici a ztuhl.
Každá věc uvnitř byla označená modrou malířskou páskou: vejce, mandlové mléko, jogurt, čedar, špenát, losos, bobule, steak, omáčky, půlka avokáda i domácí pesto.
Na každém štítku bylo černým fixem stejné jméno.
NATALIE.
Julian zíral do lednice, jako by ho osobně zradila.
„Co je tohle za dětinskou hloupost?“
„Říkám tomu jasno,“ odpověděla
