číšnice složku jemně zavřela.
„Prosím, nedělejte si starosti,“ řekla. „Účet už byl
zaplacen.“
Chvíli jsme tomu ani jeden nerozuměli.
„Co tím myslíte?“ zeptal jsem se.
„Už nemusíte nic dělat.“
Zeptal jsem se, jestli si je jistá. Přikývla, popřála nám hezký večer a odešla k jinému stolu.
Stále zmatení jsme si sbalili věci a odešli.
Číšnice nás následovala ven
Sotva jsme došli na chodník, někdo na nás zavolal.
Byla to číšnice. Spěchala k nám a v ruce držela přeložený kousek papíru.
„Tam uvnitř jsem nebyla úplně upřímná,“ řekla tiše.
Vložila mi
