Starší žena objímaná dospělým synem na zahradě
Mnoho matek bylo kdysi dcerami, které se cítily přehlížené, nedoceněné nebo citově zanedbávané. Když se samy stanou matkami, mohou se nevědomky snažit zahojit tato stará zranění tím, že dávají víc, než je zdravé, v naději, že od svých dětí dostanou to, co samy nikdy neměly.
Když se ženina identita zcela spojí s mateřstvím, její děti mohou vycítit citovou závislost. I když to nedokážou vyjádřit slovy, cítí se odpovědné za její štěstí. Odstup se pak stává nevědomým způsobem, jak říci: „Nemohu nést takové břemeno.“
